Peter Župník (Fototorst)

Fotograf Peter Župník (* 1961 v Levoči) študoval užitú fotografiu na Strednej škole umenia a remesiel v Košiciach a na pražskej FAMU. Od roku 1987 pracuje ako voľný fotograf. V roku 1995 sa presťahoval do Paríža, kde žije a tvorí doteraz. Už počas pobytu v Prahe sa Peter Župník vyprofiloval ako jeden z najvýraznejších členov tzv. slovenskej novej vlny – voľného zoskupenia slovenských fotografov študujúcich v priebehu osemdesiatych rokov na FAMU u profesora Jána Šmoka. Po prvotných pokusoch na poli fotografickej reportáže začal ako jeden z prvých československých fotografov vstupovať do priamej, neinscenovanej fotografie nenápadným maliarským zásahom, ktorým ju vizuálne aj obsahovo posunul za hranice reality. Fascináciu drobnými, zdanlivo banálnymi predmetmi a prírodninami, v ktorých prostredníctvom detailného pohľadu, malej hĺbky ostrosti a domalieb hľadá skrytú poetiku, najvýraznejšie prejavil vo svojom fotografickom cykle z deväťdesiatych rokov Malé veľké veci. Autorkou doprovodnej štúdie je Lucia L. Fišerová (* 1977), historička umenia, nezávislá kurátorka a kritička fotografie.

Vladimír Jindřich Bufka (Fototorst)

Vladimír Jindřich Bufka (1887-1916) je neprávem opomíjeným českým fotografem. Byl všestranně nadaným tvůrcem a chemikem. Svého času konkuroval Františku Drtikolovi. Jeho ateliér v pražské Lucerně byl zároveň významným uměleckým salonem. Českou fotografii ovlivňoval od svých 21 let, kdy začal publikovat své fotografie i texty. V jeho vlastním díle se prolíná secesní symbolismus s "naturalismem" momentní fotografie a impresionismem. Mistrně zvládl novou techniku tříbarevného gumotisku, která byla tehdy považována za zvláště vhodnou pro uměleckou fotografii. Technické mistrovství ho vedlo k obtížným motivům (např. noční snímky). S první široce využitelnou technikou barevné fotografie, autochromem, se seznámil přímo u jeho vynálezců, bratří Lumierů v Lyonu. Zemřel ve věku 29 let na leukemii. Autorem monografie je historik fotografie Antonín Dufek.

Jaroslav Brabec (Fototorst)

Jaroslav Brabec patří k významným současným českým fotografům. Na první pohled to zní až paradoxně, neboť kulturní veřejnost Jaroslava Brabce zná spíše jako filmového režiséra a kameramana. Odborný publicista Josef Chuchma vybral – společně s autorem a s grafikem Alešem Najbrtem - pro tuto knihu ojedinělý soubor Brabcových dokumentárních portrétů několika generací českých výtvarných umělců. V souboru vizuálně kultivovaných černobílých portrétů Brabec důsledně uplatňuje přístup nevtíravého, tichého pozorovatele, což mu umožňuje zachytit jak autentické, nearanžované momenty pracovního zaujetí, tak ukázat dílo v konfrontaci s jeho tvůrcem. Soubor je výsledkem dlouholeté systematické spolupráce a přátelství fotografa a jeho „modelů“.

Ladislav Jehlička: Křik Koruny svatováclavské

Kniha přináší úplný soubor publicistiky významného českého katolického esejisty a překladatele ze 70. a 80. let. Přestože tisíce českých čtenářů znají Jehličkovy překlady děl Alexandra Dumase a řady jiných autorů (například M. Twaina, M. Picarda a dalších), žádná vlastní kniha tohoto politického vězně 50. let a poté pracovníka nakladatelství Odeon a Vyšehrad tiskem dosud nevyšla. Přítomný svazek se tento dluh snaží napravit. Shrnuje samizdatovou knihu Křik koruny svatováclavské, studie a eseje publikované pouze časopisecky v exilu či samizdatu a práce (zejména aforismy) dochované v rukopisech. Doplňuje ji vedle jmenného rejstříku, fotografické přílohy a ediční poznámky též faksimile sborníku k Jehličkovým pětapadesátinám, do nějž přispěli prakticky všichni čeští katoličtí autoři přelomu 60. a 70. let. Kniha, psaná s typickým Jehličkovým smyslem pro humor, zachycuje významnou podobu novodobého českého myšlení, jak ji čtenáři mohli poznat například v knize nakladatelství Torst Spor o smysl českých dějin 2. 1938-1989.

Jan Jícha: Průšvih v Lurdách

Nestává se v současné české literatuře často, aby se v ní objevil nový humorista, navazující na to nejlepší z české humoristické prózy. Jan Jícha (* 1980) takovým objevem bezpochyby je. Jiří Suchý o něm napsal: "Stačilo, abych si vzpomněl na jeho knihu a na svůj hlasitý smích, když jsem ji četl. To slovo hlasitý je tu důležité - když jsem sám, směju se obvykle potichu. Nahlas jen když dostanu zásah přesně do středu bránice. A to se nestává často. Jan Jícha se strefil." Jan Jícha dosud vydal humoristické knihy Prevít na vysoké , Prevít v tajných službách (souhrnně Prevít na studiích), Případ zájezd a Jak se Lubošek naučil mluvit slušně, napsal ovšem i průvodce Nejlepší stop je za svítání a dvě prózy vážné: Dva roky bez prázdnin a Maturita. V Českém rozhlase četl Martin Dejdar jeho prózu pro děti Když je někdo kocour. Kniha povídek Průšvih v Lurdách patří k tomu nejlepšímu, co v současné české humoristické literatuře vzniká. Spojuje spontánní humor a jazykovou vynalézavost s vážnějším podtextem, jak je v české humoristické próze dobrou tradicí.

Jaroslav Kovanda: Gumový betlém

Rozsáhlý román zlínského básníka zachycuje rodinnou historii, ale je současně i venkovským románem, experimentální prózou, skládačkou osudů, obrazem doby a syrovou, pravdivou výpovědí o životě několika generací žijících ve Zlíně a jeho okolí. Je to kniha velice konkrétní, pravdivá, nelaskavá i soucitná. Román je psán s mimořádným citem pro češtinu, zejména její moravské dialekty. Jaroslav Kovanda (* 1941), zlínský básník a sochař, je autorem pronikavého básnického díla, které patří k důležitým literárním objevům let devadesátých. Vedle díla básnického se zabývá i prózou, jak ukázala již jeho kniha Nejaký Jura Vičík. Román Gumový betlém, psaný více než deset let, je dosavadním vrcholem jeho literárního díla.

Věra Linhartová: Soustředné kruhy

Obsáhlý svazek shrnuje v autorčině výběru a uspořádání téměř všechny její eseje o českém a evropském moderním výtvarném umění a literatuře a o japonském umění, myšlení a kultuře. Psány byly v 60. letech česky, po roce 1968 i francouzsky, německy a japonsky. V překladu do češtiny zde tyto zásadní texty vycházejí vůbec poprvé. Kniha svým významem překračuje hranice nejen českého, ale i evropského myšlení o kultuře, umění a životě. Je rozčleněna do oddílů, z nichž každý autorka uvádí vlastním novým úvodním textem. Součástí svazku jsou doslov Marie Langerové, úplná bibliografie díla Věry Linhartové a rozsáhlý jmenný rejstřík.

Jaromír Nohavica: Chtěl jsem jí zazpívat

Obsáhlý výbor z písňových textů Jaromíra Nohavici je koncipován jako kniha poezie určené ke čtení, nikoli jako dokumentárně pojatý soubor všech jeho písňových textů. Akcentuje texty vážnější a nadčasové a ukazuje tak jejich autora vůbec poprvé knižně jako významného současného českého básníka. Texty v knize zahrnuté vznikaly v rozpětí 38 let a v chronologickém řazení umožňují sledovat vývoj autorova psaní, jeho hlavních témat, proměn i návratných motivů. Zejména v poezii milostné a osobně konfesijní patří Jaromír Nohavica k našim nejvýznamnějším básníkům.

Patrik Ouředník: Utopus to byl, kdo učinil mě ostrovem

Na půl cesty mezi autorským esejem a odbornou studií, Ouředníkova nová kniha čerpá látku stejně dobře z literatury jako z historie, filosofie či antropologie. Opět se zde setkáváme s klíčovou tematikou autora: společnost viděná prizmatem jazyka, topiky, loci communes. Od Homéra k církevním Otcům, od středověku k renesanci, od osvícenství k sociálním utopiím 19. století a k dystopiím současnosti, Ouředníkovy dějiny utopie jsou především dějinami myšlení o společnosti – a tím i západní kultury jako takové.

Josef Palivec: Listář 1

Kniha shrnuje tři osobně nejvýznamnější a literárně nejhodnotnější soubory dopisů básníka a esejisty Josefa Palivce: rozsáhlou vzájemnou korespondenci mezi autorem a jeho ženou Helenou, sestrou bratří Čapků, vzájemnou korespondenci s Denisou Stravinskou a vzájemnou korespondenci s překladatelkou Zdenkou Pavlouskovou. Je opatřena rozsáhlými komentáři, vysvětlivkami a doslovem. Edični ji připravili Jiří Rambousek, Jiří Pelán a Stanislava Fedrová. Svou grafickou úpravou i uspořádáním kniha navazuje na dvě předchozí knihy Josefa Palivce vydané v nakladatelství Torst a tvoří tak s nimi jeho Spisy, rozvržené do čtyř svazků.

João Guimarães Rosa: Dál – dál a dál

Nový svazek Lusobrazilské knihovny nakladatelství Torst. Honák Soropita si vzal za ženu dívku z nevěstince, dobrodružný život pověsil na hřebík a stal se váženým hospodářem. Nečekaná návštěva starého přítele v něm však probudí pochybnosti nad ženinou věrností a počestností, žárlivost i starou touhu udělat pořádek po pistolnicku. Druhé, přepracované vydání překladu této neobvyklé milostné novely z brazilského sertãa z Tanečního souboru Joãa Guimarãese Rosy navazuje na vydání novely Burití v nakladatelství Torst, jež se setkalo s mimořádným ohlasem. Knihu doplňuje obsáhlý Rosův rozhovor o jeho pojetí literatury a fundovaná studie překladatelky Vlasty Dufkové.

Josef Sudek: Svatý Vít

Šestý svazek v knižní řadě fotografických cyklů Josefa Sudka přináší v této šíři vůbec poprvé Sudkovy unikátní a z velké části dosud nebublikované fotografie z přestavby pražské katedrály ve 20. letech 20. století spolu s jeho dnes již klasickými snímky Svatého Víta z dalších let jeho života. Sudkova práce se světlem, čekání na vhodný okamžik k zachycení jedinečných scenérií v interiérech chrámu zde dosáhly svého vrcholu. Kniha je doprovozena úvodním slovem Josefa Mouchy, esejem Jaroslava Durycha ze Sudkova portfolia z roku 1928 a podrobným umělecko-historickým komentářem Kláry Benešovské a Jana Chlíbce.

Jan Zábrana: Nápěvy (Básně z let 1945-1954)

Kniha přináší úplný soubor poezie Jana Zábrany (1931-1984) napsané do roku 1954, kdy začal pracovat jako překladatel. Čtenáři dosud měli možnost poznat pouze několik těchto mladistvých básní ve výboru Jistota nejhoršího. Přitom jde o velmi rozsáhlé básnické dílo, obsahující vedle mnoha jednotlivých básní i tři ucelené básnické sbírky (Lyrický deník, Nápěvy a Únor 1954. Cyklus) a představující Jana Zábranu jednak jako výjimečného lyrika, jednak jako autora kolářovsky etických básních společenských, reagujících na tragický společensko-politický vývoj u nás na přelomu 40. a 50. let. Kniha je doplněna zevrubnou ediční poznámkou.

Jaromír Zemina: Via vitae, via artis

Obsáhlý soubor esejů známého historika umění, spisovatele a básníka o českém výtvarném umění a umělcích, propojený spojujícím vzpomínkovým textem. Kniha je doplněna kresbami, fotografiemi, reprodukcemi obrazů a úplnou bibliografií Zeminova díla z pera Polany Bregantové. Zeminovo dílo jedinečným způsobem spojuje analýzu výtvarného díla, duchovní portrét jeho autora a vlastní, jedinečné osobní svědectví o vztahu k danému autorovi a jeho dílu. Zemina si vytvořil svůj nezaměnitelný esejistický styl, který vytváří z jeho textů nejen událost odbornou, ale stejnou měrou i literární. Jaromír Zemina (* 1930) patří k nejvýznamnějším českým znalcům moderního výtvarného umění. Nejznámější jsou jeho práce věnované dílům Aléna Diviše, manželů Janouškových a Jiřího Johna, zabýval se ovšem zevrubně i díly desítek dalších umělců, českých i světových (Velázquez). Ve svém díle užívá osobitého esejistického stylu, který v jeho dílech beletristických plynule přechází do básní a básní v próze.