Novinky v nakladatelství Torst:

Čtivě napsaná kniha historika Pavla Kosatíka je věnována kolektivním českým snům 19. a 20. století, které vypovídaly zejména o falešných představách, touhách a iluzích, které Češi měli o sobě samých. Sny, které Kosatík zkoumá, popisuje a představuje čtenářům jsou: Sen o Slovensku, Sen o cestě na jih, Sen o pravlasti, Sen o tělesné zdatnosti, Sen o vyhraných bitvách, Sen o Lužici, Sen o Rusku, Sen o SSSR, Sen o moři, Sen o koloniích, Sen o státě pro 40 milionů lidí, Sen o Rukopisech, Sen o životě bez Němců, Sen o novém náboženství, Sen o jazyce, Sen o Podkarpatské Rusi. Kosatík vlídně, vtipně a přitom naléhavě ukazuje, jak mnohé z těchto snů vedly český národ k tragickým koncům a snaží se apelovat na střídmost a rozvahu v naší národní sebereflexi. Kniha je doplněna desítkami unikátních obrázků, které podtrhují mnohdy bizarní, někdy ale i dojemný rozměr snů, které český národ snil v uplynulých sto padesáti letech.

Nová kniha zakladatele moderní české hudební publicistiky Lubomíra Dorůžky (* 1924) navazuje na jeho knihu Český jazz mezi tanky a klíči 1968–1989. Věnuje se jednak významným zahraničním osobnostem, které v současném jazzu určují vývoj, a především pak českému jazzu po roce 1989. Dorůžka do současného kontextu zasazuje tvorbu starší generace Emila Viklického, Milana Svobody a Jiřího Stivína a srovnává ji s nejpozoruhodnějšími osobnostmi současného mladého jazzu: varhaníkem Ondřejem Pivcem, klavíristkou Beatou Hlavenkovou, kontrabasistou Jaromírem Honzákem a mnoha dalšími. Díky vědomí souvislostí a neobvyklé erudici a rozhledu zde Lubomír Dorůžka s přesností historika a jedinečným osobním vkladem mapuje vývoj tuzemské hudby, rozkrývá její inspirace, nachází styčné body s minulostí a přitom nezapomíná ani na ekonomickou stránku věci či na poslední vývoj na klubové a festivalové scéně . Ve svých šestaosmdesáti letech tak předkládá čtenářům nejucelenější mozaiku současného českého jazzu, jaká v naší polistopadové hudební publicistice vznikla.

Druhý svazek rozsáhlé souhrnné práce je prvním literárně-historickým dílem svého druhu u nás. Čtivou esejistickou formou autor mapuje a vykládá českou katolickou literaturu v době první a druhé republiky a za nacistické okupace. Obsáhle zde portrétuje mj. Jaroslava Durycha, Karla VI. Schwarzenberga, Jana Zahradníčka, Jana Čepa, Bohuslava Reynka, ruralisty či katolickou literární kritiku a esejistiku. Kniha je mimořádně cenná tím, že českou literaturu a kulturu vsazuje do širšího rámce katolického myšlení evropského a světového.

Souborné vydání básnického díla autora, který kvalitou své poezie patřil k předním osobnostem českého básnictví druhé poloviny dvacátého století, a přitom je dodnes širší čtenářské obci prakticky neznám. Černohlávek byl poeta doctus s mimořádným citem pro dramatičnost básně. Osudy světa, ve kterém žil, viděl na širokém dějinném pozadí evropské kultury a vzdělanosti. Kniha obsahuje jedinou jeho dříve vydanou básnickou sbírku Cestou do Emauz, tištěné básně do sbírky nezařazené, verše z pozůstalosti, prózy, divadelní hru a publicistiku. Doplněna je pásmem textů o autorovi z pera významných českých spisovatelů, obrazovou přílohou a zevrubnou ediční poznámkou Olgy Stehlíkové.

Pošesté přichází Petra Hůlová ke čtenářům s novým románem a pošesté překvapuje. Tentokrát provokativním tématem: dnešní českou skutečnost popisuje „očima poražených“. Hlavní postava nového románu vnímá předlistopadový svět jako sice nedokonalý, ale nejlepší ze všech možných světů, zatímco proměnu společnosti po roce 1989 vnímá jako dobu plnou tolika omylů, že cítí potřebu aktivně a třeba i násilím vnutit ostatním svou představu o společenském dobru. Román je temnou groteskou, která upozorňuje na to, že všechno lze nahlížet ze zcela odlišných úhlů pohledu a že co pro jednoho člověka znamená nové možnosti a svobodu, může druhému člověku přinášet úzkost, prázdnotu a beznadějný pocit chaosu. Romány Petry Hůlové nikdy nehýřily optimismem, tento však zneklidňuje ještě o poznání více než ty předchozí, protože – ač se odehrává na půdorysu jednoho města a jednoho osudu – vytváří přesvědčivý obraz úplného zmatení jazyků bez možnosti dorozumění mezi lidmi.

Druhý svazek básnického díla významného českého surrealistického básníka, dramatika, prozaika, teatrologa a teoretika Vratislava Effenbergera (1923–1986)shrnuje jeho básnické knihy Veliké náměstí svobody, Spojování představ, Problém skladby, Nezapomenutelné dějiny a Obrazotvorné postupy, které zde vycházejí tiskem vůbec poprvé. Jeho součástí jsou: cyklus fokalků Josefa Istlera, kresby Martina Stejskala, rozsáhlý oddíl Variant a básní nezařazených do sbírek, sedm studií o Effenbergerově básnickém díle, zevrubná ediční poznámka a úplná bibliografie Effenbergerova básnického díla. Kniha patří k nejdůležitějším edičním počinům představujícím dosud skrytou tvář české literatury uplynulých šedesáti let.

Prozaická prvotina známé historičky a teoretičky umění Mileny Slavické vrací čtenáře do předlistopadové skutečnosti druhé poloviny dvacátého století a s odkazem na Nerudovy Povídky malostranské před ním vyvolává neveselý svět „ponížených a vyvržených“. Pražské Nuselské údolí, kde se příběhy odehrávají, není jen kulisou, ale se svou zanedbaností, lokální svérázností a odstrčeností se znaky maloměsta uprostřed velkoměsta se stává důležitou součástí děje. Čtyři postavy splétají ve čtyřech navzájem propojených povídkách svými osudy román jako portrét odpudivé doby, která lidem, jejichž karty byly od samého počátku rozdány k prohře, nic nepromine a naopak se vklíní do každé skuliny jejich nejintimnějšího soukromí. Autorce se podařilo sugestivně popsat osudy dětských přátel, jejichž životy těžce poznamená a nakonec i přemůže komunistická přítomnost i lidská malost, proti nimž jsou bezmocné i ty nejopravdovější city a přátelská pouta.

Autobiografický text historičky fotografie Anny Fárové (* 1928 ) vznikal původně jako rozhovor, který s autorkou vedl Viktor Stoilov v letech 2004–2005. Dokončen byl v roce 2008. Text je doplněn desítkami unikátních fotografií, mimo jiné od Henriho Cartier-Bressona, Josefa Koudelky, Inge Morathové, Irvinga Penna, Marca Ribouda a André Villerse.Text byl poprvé publikován v knize Anny Fárové Dvě tváře (Torst 2009) spolu s jejími texty o fotografii a úplnou bibliografiií jejího díla. V témže roce byl čten na pokračování v Českém rozhlasu. Zájem posluchačů Českého rozhlasu dal podnět k tomuto samostatnému vydání.

Jako pendant ke knize Tomáše Mazala Spisovatel Bohumil Hrabal vychází ve stejné grafické úpravě a opět i s mnoha fotografiemi kniha o „něžném barbarovi“ Vladimíru Boudníkovi. Boudníkův přítel Vladislav Merhaut je bezpochyby největším znalcem jeho života a díla a do této knihy vložil vše, co se mu za celý život podařilo o Vladimíru Boudníkovi zjistit. Kniha je tak současně bohatě dokumentovaným Boudníkovým životopisem i průvodcem po jeho jedinečném literárním a zejména grafickém díle.

Kniha pražského Němce Gustava Janoucha patří k nejkontroverznějším knihám v bohaté literatuře o Franzi Kafkovi. Přestože se mladý Janouch s Kafkou nepochybně setkal, většina germanistů považuje jeho knihu za vyfabulovanou. To ovšem nezabránilo tomu, aby kniha nevyšla v mnoha světových jazycích a v mnoha oblastech (například v Latinské Americe) se nestala jedním z nejvlivnějších klíčů k proniknutí do Kafkova světa. Čtenáři v Čechách dosud neměli možnost si tuto knihu přečíst v českém překladu. První české vydání Janouchovy knihy vychází s rozsáhlým doslovem Veroniky Tuckerové, která objevila mnoho dosud neznámého o Gustavu Janouchovi a přináší tak nejen shrnutí světové germanistické diskuse nad Janouchem, ale i nový pohled na Janoucha samého. Obsažnými poznámkami knihu doplnil Marek Nekula.

Třetí román světoznámého brazilského zpěváka a skladatele Chica Buarqua (nar. 1944) sleduje osudy brazilského ghostwritera s banálním jménem José Costa, kterého zákruty profesní dráhy zavedou z rodného Rio de Janeira až do Budapešti. V tomto podvojném městě sestávajícím z Budy a Pešti nalézá sympatický Latinoameričan nejen druhý domov, ale i svůj druhý spisovatelský život, stejně stínový jako ten první. Kniha je současně zábavným, závratným i závažným příběhem, který čtenáře vede k úvahám o vztahu jazyka a lidské existence, o nejistém postavení literatury ve věku kulturního průmyslu a nakonec i o možnostech jednotlivce žít v postmoderním světě svůj nezaměnitelný osobní příběh. Kniha byla oceněna prestižní brazilskou cenou Jabuti, přeložena do víc než deseti jazyků včetně hebrejštiny a japonštiny a roku 2009 podle ní režisér Walter Carvalho natočil v brazilsko-maďarské koprodukci stejnojmenný film. Román vychází v překladu Šárky Grauové, která jej též opatřila obšírnou studií, jako šestý svazek Lusobrazilské knihovny v nakladatelství Torst.

BYL JEDNOU JEDEN SVĚT. Anebo nebyl? Fotograf Petr Hruška a básník Ivan Wernisch si pohráli se sbírkou starých kabinetek a pohlednic, vybrali některé z nich a napsali k nim víc než stovku doprovodných textů. Vymysleli si řadu příběhů – bláznivých, veselých i smutných... Tak vznikla kniha ke koukání a ke čtení.

Kniha Plasy 1981 zachycuje fotografickou výstavu, která se stala jednou z nejvýznamnějších událostí české nezávislé kultury v normalizačním dvacetiletí 1969–1989. Výstava v Plasech byla vyvrcholením tříleté výstavní činnosti v pražském Činoherním klubu, kde se na výstavách 9 a 9 & 9 představila celá jedna generace českých fotografů. Ústřední osobností, která kolem sebe tyto fotografy soustředila a všechny výstavy uváděla, byla historička fotografie Anna Fárová. Na zahájení přijeli nejen významní francouzští novináři, ale i světoví fotografové Henri Cartier-Bresson a Marc Riboud. Kniha Plasy 1981 přináší v úvodu dosud nepublikované texty Anny Fárové spolu se vzpomínkovým textem Christiana Caujolla. Následují bloky fotografií všech tvůrců z Plasů, doprovozené texty Anny Fárové z katalogů výstav 9 a 9 & 9. Závěr knihy tvoří dobové recenze z francouzského a českého tisku, unikátní fotografie Henri Cartier-Bressona a Marca Ribouda a rozsáhlá fotografická část dokumentární – fotografie v této části jsou kolektivním dílem všech účastníků výstavy v Plasech.

Obsáhlý výbor z díla významné české historičky fotografie. Kniha je rozdělena do tří částí: první tvoří studie o světové fotografii, druhá je věnována fotografii české, třetí shrnuje texty o obecných otázkách fotografie. Závěr knihy tvoří rozsáhlé autorčiny vzpomínky na vlastní život a desítky významných osobností, s nimiž se setkala (B. Martinů, H. Cartier-Bresson, A. Miller, A. Warhol, L. Fára, K. Teige, E. a M. Medkovi, Z. Havlíček, J. Grossman, V. Havel, J. Sudek, E. Wiškovský a mnozí další). Tato část knihy je doplněna desítkami unikátních fotografií. Závěr svazku tvoří úplná autorčina bibliografie. Ve svém celku je kniha jednou z klíčových knih o české kultuře v druhé polovině 20. století.

Pátý svazek knižních vydání fotografických cyklů Josefa Sudka. Fotografie beskydského pralesa Mionší patří k nejpřitažlivějším, nejtajemnějším i nejromantičtějším Sudkovým fotografickým cyklům. Tajemný prales Sudka fascinoval svou jedinečnou vizualitou, která ve spojení se světlem vytvářela zcela jedinečné konfigurace. V tomto cyklu se naplno projevil Sudkův zájem o stromy, který dal vzniknout i mnoha snímkům z jiných míst, jež budou náplní samostatného svazku v této knižní řadě. Knihu uvádí studie historika fotografie Antonína Dufka a unikátní svědectví Petra Helbicha, který Josefa Sudka doprovázel při všech jeho cestách do Beskyd. Soupis fotografií doprovází zasvěceným komentářem o beskydském pralese a jeho historii Tomáš Vrška.

Čtvrtý svazek knižní řady Sudkových fotografických cyklů představuje jeho zakázkovou tvorbu. Historik umění Vojtěch Lahoda ve svém doprovodném textu ukazuje vývoj Sudkova vztahu k reklamní fotografii, zdůrazňuje klíčové Sudkovo setkání s Družstevní prací a Ladislavem Sutnarem a ukazuje, jak v mnoha případech Sudkovy snímky vznikající na zakázku volně přecházely v jeho volnou tvorbu. Sudek vytvářel na svých snímcích ze skleněných předmětů abstraktní kompozice, pracoval s neobvyklými úhly pohledu i se světlem. Sám si své reklamní práce vážil a některé své takto vzniklé snímky zahrnoval do svého díla a vystavoval je.

Kniha shrnuje všechny texty významného básníka, esejisty a kulturního organizátora o legendární undergroundové skupině. Je doprovozena množstvím unikátních fotografií Bohdana Holomíčka, Jaroslava „Abbé“ Libánského, Ondřeje Němce a Jana Ságla.

Pečlivě vybrané fotografie známého fotografa střední generace podávají obrazové svědectví o životě v Čechách a v celé východní a střední Evropě v posledních třiceti letech. Autorovo vyprávění o snímcích a situacích, které zachycují, zaznamenal a převyprávěl Jáchym Topol.

Další v řadě knižních vydání fotografických cyklů Josefa Sudka v nakladatelství Torst přináší soubor jeho zátiší – vedle fotografií Prahy patrně nejznámější a nejoblíbenější části jeho díla. Sudek svými zátišími navázal na fotografie okna svého ateliéru, na jehož parapetu se mu zátiší začala přirozeně utvářet. Svá zátiší přitom vztahoval k tvorbě dávných malířských mistrů tohoto žánru – mj. Caravaggia, Jeana-Baptiste Siméona Chardina a Josefa Navrátila. Sudkovy fotografie sklenic, ovoce, mušlí či vejce se staly klasickými a dnes patří k základním hodnotnám světové fotografie. Knihu doprovází text historika umění Jana M. Tomeše, poukazující na Sudkův vztah k výtvarnému umění a vydávající i osobní svědectví o setkání s Josefem Sudkem. Součástí knihy je Sudkův životopis z pera historičky fotografie Anny Fárové.

Během sedmi dnů srpna 1968 pořídil tehdy třicetiletý Josef Koudelka jedinečnou sérii fotografií zachycujících invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, kterou se později podařilo tajně vyvézt ze země. Jeho fotografie byly agenturou Magnum Photos zveřejněny k prvnímu výročí invaze roku 1969 v mnoha mezinárodních časopisech, aniž bylo uvedeno autorovo jméno. Až v roce 1984, po smrti svého otce a v době, kdy hrozba represí pro jeho rodinu pominula, poprvé veřejně přiznal své autorství těchto snímků. Josef Koudelka, který dnes patří k nejvýznamnějším světovým fotografům, po čtyřiceti letech prošel svůj archiv a vybral pro tuto knihu 249 fotografií, z nichž většina nebyla nikdy publikována. Kniha obsahuje též texty oficiálních prohlášení, dobová svědectví a text objasňující historické události srpna 1968.

Druhý svazek fotografických cyklů obsahuje Sudkovu portrétní tvorbu. Potrtréty provázely Sudka dlouhou řadu let: zejména v předválečné době patřily k nejdůležitějším součástem jeho fotografické živnosti, v letech čtyřicátých a padesátých pak Sudek fotografoval zejména své blízké přátele-umělce. Mezi portrétovanými osobnostmi byl budoucí nositel Nobelovy ceny za literaturu Jaroslav Seifert, malíři, spisovatelé, vědci, lékaři, politici, architekti, herci a mnohé jiné významné osobnosti veřejného života. Knihu doprovází vedle Sudkova životopisu, úplné bibliografie a soupisu jeho výstav též rozhovor se znalcem jeho díla Janem Řezáčem.

Bibliografie Josefa Sudka

Kniha rakouské novinářky a spisovatelky Barbary Tóthové (* 1975) přibližuje čtenářům životní cestu Karla Schwarzenberga (* 1937), současného českého ministra zahraničních věcí. V citlivě vykresleném portrétu sledujeme prvních jedenáct let jeho života v Čechách, dramatický odchod do exilu v Rakousku roku 1948, první krůčky v politice, nevšední rodinný život, působení v Mezinárodním helsinském výboru i politické angažmá po boku Václava Havla v 90. letech. Kniha zachycuje více než jen život Karla Schwarzenberga. Autorka, vystudovaná historička, shromáždila mnoho historického materiálů o životě rodu Schwarzenbergů po dobu několika staletí, zachytila nezaměnitelné rodové tradice a hodnoty. Velkou pozornost věnuje schwarzenberskému hospodaření, vazbám rodu na Čechy, Rakousko, Německo i Švýcarsko. Pro českého čtenáře jsou cenné zejména dlouhé pasáže věnované rakouské vnitřní a zahraniční politice i kultuře od 50. let do konce let 80., ve kterých se s takto detailním pohledem zevnitř setkává u nás vůbec poprvé. Kniha je doplněna rozsáhlou fotografickou přílohou, soupisem použité literatury a zasvěceným doslovem Martina C. Putny.

Novinky v edici FotoTorst:

33. svazek edice Fototorst. Fotograf Ivan Pinkava (* 1961) si během takřka třiceti let vytvořil vlastní, svébytný vizuální jazyk, který lze ztotožnit s jeho vlastním uvažováním o světě. Figury a zátiší se v autorově díle prolínají, jsou aktualizovaným zrcadlením hlubších myšlenkových procesů navázaných na řeč tradiční západní kultury. Fotograf cíleně vstupuje do známých ikonografických situací, aby je – někde nepatrně, jinde radikálně – pozměnil, zpřeházel, přejmenoval, vyprázdnil, zastřel nebo jim dal vyniknout v jiném osvětlení. Pinkava rozostřuje konvenční významy skryté za jmény antických a biblických postav. Za dějinnými kulisami nachází cosi společného, platného pro současnost i budoucnost – předobrazy lidské nejistoty pramenící z vlastní tělesné pomíjivosti. Autorem monografie je historik umění, výtvarný kritik a kurátor Petr Vaňous.

32. svazek edice Fototorst. Jan Ságl (* 1942 v Humpolci) patří k průkopníkům barevné fotografie v Čechách. Zabývá se jí od roku 1979 a už tehdy prokazoval legitimitu tohoto média navzdory většinovému přesvědčení o jedinečných výtvarných možnostech černobílého snímku. Veřejnost zná nejblíže jeho krajinářskou tvorbu: krajinu s pamětí, zkoušenou a využívanou lidmi, s obdělanými poli i zbytky zaniklých civilizací, kulturními památkami i změnami. Vedle krajiny vyhledává Ságl nenápadná zákoutí kulturních metropolí, zejména Paříže. Jako spolupracovník mezinárodních agentur a časopisů je neustále na cestách. Jeho volná tvorba se vyvíjela v kontaktu s výtvarným děním, kterého byl zprvu účasten jako fotograf ve výtvarných časopisech a později do něj sám přispěl účastí na výtvarné podobě koncertů psychedelických kapel, které uskutečnil se svou manželkou, výtvarnicí Zorkou Ságlovou.

31. svazek edice Fototorst. Jan Reich (* 1942) je pokračovatelem české fotografické tradice spojené se jménem Josefa Sudka. V počátcích se věnoval zátiší, portrétu i dokumentu. Vytvořil cyklus portrétů cirkusáků a sérii mometek Paříže. Od 70. let se přiklání k fotografování venkovské a městské krajiny. Fascinuje ho svět mizejících pražských periferií i vesnických tradic, dlouhá léta dokumentuje krajinu Sedlčanska, jež se stala jeho druhým domovem. Pracuje se starými velkoformátovými fotoaparáty, jeho doménou je hledání smysluplných hodnot ukrytých v krajině, lidských sídlech i setkáních. Jeho kniha Bohemia, oceněná cenou Magnesia litera, mapuje významné domácí historické a architektonické památky.

29. svazek edice Fototorst. Tomki Němec (1963) patří k předním českým dokumentaristům a fotoreportérům. Začal se prosazovat v osmdesátých letech, především na české neoficiální fotografické scéně. Počátkem devadesátých let byl osobním fotografem československého prezidenta Václava Havla – a roku 2001 vydal autorskou knihu, která je výběrem snímků z Havlova prvního prezidentského období. Dvakrát byl oceněn v soutěži World Press Photo. Publikoval v řadě českých i zahraničních periodik. Černobílé dokumentární práce, na nichž je založena Němcova volná tvorba a také tato kniha, vznikají jak v České republice, tak v zahraničí. Téměř vždy je jejich námětem „obyčejný“ člověk ve svých každodenních situacích, které něčím vypovídají o jeho osobním údělu, ale i o dějinách a politice, které na něj doléhají. Charakterickým znakem děl Tomkiho Němce je kompoziční preciznost.

30. svazek edice Fototorst. Jindřich Přibík (*1944 ) je jedním z nejsložitějších autorů (nejen) české fotografie. Jeho tvorba zahrnuje za více než půlstoletí přes čtyřicet postupně se rozrůstajících a překrývajících cyklů, které tvoří složitou síť odkazů a vzájemných citací. Patří do nich jak rané práce s textovými úvahami (Muzeum. Plzeň 1963), cykly Reflexů, pracující se složitými odrazy oken a výkladů, tak především Montáže, vznikající od poloviny šedesátých let ze starých nalezených negativů a pracující volně s motivy převzatými z klasických filosofických a literárních textů. Autor souběžně studoval fotografii a filosofii, což se odrazilo v celém jeho solitérním díle, pracujícím jak s fotogenií, tak s hermeneutikou.

24. svazek edice Fototorst. Josef Binko (1879–1960), spolumajitel koželužny v Krucemburku na Českomoravské vysočině, je v dějinách fotografie českých zemí mimořádnou osobností. Jako jediný z českých fotografů je svou temnou komorou trvale přítomen ve stálé expozici historie fotografické techniky v Národním technickém muzeu v Praze. Jako jediný fotoamatér má dnes uloženo několik tisíc negativů v pražském Uměleckoprůmyslovém museu, nejvýznamnější české fotografické sbírce. Je vedle Františka Drtikola jediným českým fotografem, po němž se zachovalo několik set bromolejotisků a gumotisků z doby před první světovou válkou. Životní příběh Josefa Binka, pozapomenuté osobnosti dějin české fotografie, můžeme chápat i jako obraz českého osudu.

27. svazek edice Fototorst. Eva Fuková (* 1927) navázala po 2. světové válce na avantgardu. Výtvarné školení ji povzneslo nad technologický purismus. Jakožto fotografující akademická malířka sdílela intelektuální zázemí se svým životním partnerem Vladimírem Fukou. Nejdříve šlo o blíženectví s okruhem pokračovatelů Skupiny 42, roku 1967 pak společně odešli do exilu ve Spojených státech. Díky nepolevující imaginaci zúročuje Eva Fuková i ve svém pozdním díle svěžest bezprostředních postřehů.

28. svazek edice Fototorst. Dílo předčasně zesnulého, legendami opředeného fotografa a exilového samizdatového vydavatele Bohumila „Boba“ Krčila (1952–1992) je v Čechách dosud jen málo známé. V roce 1969 opustil Československo a během následujících třiadvaceti let procestoval s fotoaparátem mnoho zemí Evropy i Asie, aby posléze zakotvil na newyorském Manhattanu. Ve svých dokumentárně-portrétních cyklech osobitě přiblížil mimo jiné atmosféru starobylého afghánského města Herátu z doby před sovětskou invazí, život obyvatel indické části Himaláje s jejich prastarou hašišovou kulturou nebo autentické pohledy na New York osmdesátých let.

26. svazek edice Fototorst. Františka Drtikola (1883–1961) proslavily po celém světě fotografické inovace aktu v období secese a art deco. Větší část jeho pozůstalosti však tvoří podobizny z 10. až 30. let 20. století. Přítomná kniha přináší jejich první knižní vydání. Výběr z bezmála dvou tisíc snímků deponovaných Národním archivem v Praze je nostalgickou přehlídkou významných meziválečných osobností – hereček, zpěvaček, tanečnic a jejich kolegů, ale i klíčových postav literatury, vědy, výtvarné kultury, politiky a dalších oborů.

25. svazek edice Fototorst. Monografie Iren Stehli (* 1953 v Curychu, v letech 1974–79 vystudovala FAMU v Praze) představuje autorčinu volnou tvorbu z let 1973–2001. Její fotografie hovoří o české skutečnosti, nejsou ovlivňovány žádnými současnými uměleckými proudy. Lidský příběh rozvinutý v čase se v jejím díle střídá s konceptuálně pojatými cykly bez lidské stafáže. Do obou je osobně vtažena – obsahují českou poezii i český humor. Kniha je rozdělena do tematických kapitol, představujících ukázky jednotlivých jejích fotografických esejů a dlouhodobě vytvářených projektů. Výsledkem je kompaktní obraz, který jemně, ale naléhavě podává svědectví o posledních dvou desetiletích reálného socialismu v Československu a jeho přerodu v kapitalismus v devadesátých letech.

23. svazek edice Fototorst. Miroslav Tichý (* 1926) se po studiích na pražské Akademii obrátil k životu v ústraní v rodném Kyjově. Koncem padesátých let opustil malbu a proměnil se v osobitou diogenovskou figuru. Od konce šedesátých letech začal vlastnoručně zhotovenými kamerami zachycoval snímky, jejichž námětem jsou především místní ženy, a které posléze autorsky upravoval či adjustoval. Výsledné dílo vyniká naprosto neobvyklými formálními vlastnostmi, které ignorují klasická fotografická pravidla, a vytváří rozsáhlý korpus poeticky snových pohledů na ženskou krásu v reáliích socialistického maloměsta. Na fotografickém festivalu v Arles obdržel Miroslav Tichý v roce 2005 cenu Objev roku.